Don-Mirakl

Dítě věčnosti Hladolet - Zrození? Rána! Rozvzpomenul se, spatřil mne v polospánku, kráčejícího po rozbořeném ztrouchnivělém schodišti staré věže. To vysoké umírající stavení bylo nasáklé snad všemi pachy a věky, jenž jsem si byl schopen představit. Po točitých stěnách ve tvaru nekonečného víru míjím obrazy Prastarých a Zapomenutých. Ano, kdysi jsem je znal, to vím jistě. Nyní je bohužel nemohu přímo za"